Facebook
Twitter

Predstavujeme - Dominika na ceste

Má 21 rokov (ale vraj vyzerá na 15), 155 centimetrov, študuje vysokú školu a bojí sa úplne všetkého – tmy, pavúkov aj cudzích ľudí. Podľa jej vlastných slov.

Ale to nie je to podstatné a zaujímavé. Dominika jazdí na malej motorke a stihla už prejsť pekné množstvo ciest po Európe. Citujem informácie z jej FB stránky:

 

“Dominika Gawliczková (* 22. srpna 1992) projela na malých motorkách 18 zemí Evropy. Začala jezdit na motorce ve 13 letech a o 3 roky později vyrazila na první výlet v jedné stopě za hranice ČR. V 19 letech se vydala poprvé úplně sama na španělské motorce o objemu 125 ccm do Španělska a Portugalska na cestu dlouhou 9 840 km, která trvala 35 dní. Od roku 2013 jezdí na Yamaze Tricker 250, se kterou ve svých 20 letech podnikla cestu sama na sever Evropy přes 10 zemí, kdy najela přes 10 000 km. Momentálně pořádá přednášky ze svých cest a v létě se chystá na velkou cestu až k hranicím Číny do Kyrgyzstánu.”

 

 

dominika4

 

 

Ja som na ňu natrafila v jednej diskusii na motorkari.cz, ktorá bola ale o úplne inej babe. Čítam komentáre a neverím vlastným očiam. A prečo o tomto my motorkári nevieme? Veď je čo obdivovať a prečo to nikde nie je spropagované??? Odpoveď je ale jednoduchá. Dominika jazdí pre radosť, nekomerčne, ako vraví najradšej sama, pretože vtedy spoznáva ľudí a mimo diaľnic a preplnených turistických miest, ktoré vyzerajú idylicky len na obrázku. Navyše jej nechýba skromnosť, nepotrebuje extra super truper špeciálne vybavenie a veľkoobjemovú motorku na to, aby si plnila svoj sen o cestovaní na dvoch kolesách. Čo ma potešilo – našla som ju na Facebook-u, kde má fotky a príbehy z ciest.Keď som konečne spustila motobed.eu, tak som si povedla, že ju skúsim osloviť, aby mi o nej dovolila informovať ďalších. Dominika má ozaj pramálo času a tak na úvod tento článok, verím, že časom ich o nej a jej cestách bude viac:)

 

Tu sa môžete o vyššie uvedenom presvedčiť:

 

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10659215431-online/314281381880125/obsah/304442-blog-dominika-na-ceste/

 

Keďže tento web je určený práve takýmto cestovateľom, aby na cestách našli pomoc a po návrate domov sa podelili o tie krásne miesta, kde boli, som nesmierne rada, že môžem písať práve o Dominike, a ja nechcem, aby bol článok nudný, pripájam pár jej príbehov z ciest, písaných jej vlastným štýlom, nad ktorými sa usmievam od ucha k uchu a verím, že sa budete aj vy:

 

 

“Občas to prostě neodhadne ani jeden aneb další zajímavé setkání ve Finsku:

 

Na finské benzínce mě oslovuje starší paní, která ihned vyrukuje s otázkou na můj věk, a ptá se, co že je to za strašnou zemi, kde můžu řídit motorku takhle mladá. Nedaří se mi ji přesvědčit, že mi není 15, a místo toho si vyslechnu historku, jak byla v 80. letech v Praze na letišti a donutili ji svléknout se do naha. Nejdřív jsem si podle vzhledu myslela, že si vymýšlí a že je to jen další bezdomovkyně, i když tvrdila, že má prý právnickou kancelář. Jenže pak nasedla do nového Volkswagenu a já tak nějak uznala, že to hodnocení osobnosti jsme tentokrát nezvládly ani jedna.”

 

“Když nevíte, jestli vám chtějí pomoct, nebo ublížit:

 

Cesta, kterou jsem chtěla jet, je zavřená. Podařilo se mi projet přes 3 zákazy vjezdu, ale u dalšího už je ta hrouda písku na můj vkus poněkud velká a otáčím se. Vtom vyskakuje z auta Němec, který se zeptá „Háflberg?“ a já odpovím velmi německým přízvukem „ja já“. Zřejmě cítí občanskou povinnost ukázat mi cestu a naznačuje, ať jedu za ním.

Nejdřív jedeme polní cestou, až se dostaneme do lesa, kde se povrch začne zhoršovat a my čím dál víc zpomalujeme. V hlavě mi začínají běžet představy, jak se moje tělo najde až za týden nebo za rok a že jestli mě nechá být, tak už určitě žádný zákaz vjezdu neporuším. K mému překvapení ale vyjedeme z lesa na dost nestabilní šotolinu, která se napojuje na cestu, kam jsem opravdu chtěla. Zastavil a nechal mě předjet. On snad jel nějakých 15 km tím terénem, jen aby mi pomohl! Blázen!”

 

“Lidi toho zbytečně moc nakecají, než se zvednou a konečně něco udělají. Vyhrabala jsem pár útržků konverzace, co jsem psala před rokem a půl, tj. před první velkou samostatnou cestou do Španělska.

 

8.5. 2012 Nechci bejt každý den na cestě. (Až na výjimky jsem jela pořád.)
9.5. 2012 Víš, z čeho mám největší strach? Naprosto si neumím představit, jak budu hledat to ubytování… byť jen kemp třeba…jak jsem jela včera, tak jsem snad nenarazila na nic, nebo jsem si nevšimla.. a ještě v cizině, kde nebudu vědět, ani jak se to řekne? Já jsem schopná do půlnoci kroužit někde ve strachu..
11.5. 2012 To jo, ale vařit si?? (V Norsku už jsem si jenom vařila.)
12.5. 2012 Neumím postavit stan.
20.5. 2012 Mě dneska napadlo, že možná fakt budu spát v penzionech, protože co jiného chceš dělat s člověkem, kterej si obden myje metrové vlasy a navíc ho může postihnout menstruace? (Spím hlavně ve stanu.)
28.6. 2012 Mám pocit, že nejpozději na Stelviu ztratím odhodlání.
3.7. 2012 Víš, čeho se děsím? Neumím ten stan složit zpátky.

Schválně, kdo z vás by si pomyslel, že fakt sama někam vyjedu a nacestuju od té doby 20 000 km? Já teda ne. “

 

“Tak to je boží!

 

Před pár dny jsem dělala krátký rozhovor pro dámský časopis Glanc a dnes jsem se o sobě dozvěděla, že jsem projela už neuvěřitelných PĚT evropských zemí! Jsem fakt hustá! Vsadím se, že až jich projedu třeba sedm, tak budu minimálně na titulní straně!

Ono sice při čtení článku každému dojde, že těch pět zemí (místo skutečných osmnácti) je úplná pitomost, ale stejně je to úžasný překlep. :)”

A čo chystá Dominika teraz? Cestu do Ázie a v rámci diplomovky si vyrába vačšiu nádrž na Yamahu, ktorej pôvodná má objem 6! litrov. Tak to bude nářez!

 

Článok bol prebraný z motobed.eu